Splnil jsem si životní sen, ale pak nevěděl co dál

Bylo šest hodin ráno a ten okamžik byl doslova vytržený z mých dětských snů. Před malou chvilkou jsem vjel do městečka Sant’ Agata Bolognese a z karbonového kokpitu jsem si prohlížel ještě spící legendární továrnu automobilky Lamborghini. V rukách jsem měl alcantarou čalouněný volant, seděl jsem ve skořepinové sedačce a těsně za hliníkovým rámem se ohříval atmosférický vidlicový desetiválec, poslední motor svého druhu.

O řízení supersportu Lamborghini jsem snil od dětství, už od těch chvil, kdy jsem v posledních dnech základní školy ležel v automobilových časopisech Top Gear a Speed, četl si o zážitcích tehdejších motoristických novinářů a přemýšlel jsem o tom, jaká to asi je práce. Už od dětství miluji rychlá auta a už od dětství miluji automobilové časopisy. Byly to doby, kdy jsem si ze Světů motorů a dalších magazínů vystřihoval obrázky aut a dával si je do dózy od kakaa.